O NÁS

Helena

Poprvé jsem se zúčastnila podobných programů, které dnes s manželem vyučujeme v lednu roku 2015. Již po absolvování tří denního kurzu jsem věděla, že tohle je to, co chci v životě sdílet s ostatními.

Když jsem vyrůstala, moje máma mi říkala „Ty jsi taková naše malá aktivistka.“ Od mala jsem chtěla, abychom všichni žili v lepším světě, chránili zvířata, přírodu i jeden druhého. Mým koníčkem byli koně. Nebyla náhoda, že jsem se rozhodla studovat veterinární lékařství v Brně. V roce 2012 jsem s čerstvým diplomem v kapse vyrazila do USA učit se, jak s koňmi pracovat a komunikovat s respektem a soucitně. Do cesty mi přicházeli koně, kteří byli často označováni za obtížné a já neměla zájem na tom odsoudit jako jako netalentované, líné a zlé. Hledala jsem příčiny toho, proč se práce s nimi jeví obtížnější než práce s jinými koňmi. Poznávala jsem různé vlivy, které spoluurčovaly ochotu koní spolupracovat. O svých zjištěných i naučených poznatcích jsem napsala knihu Somatopsychologie koní, která vyšla v roce 2014. Učila jsem a přednášela o tom, co jsem se dozvěděla. Pomáhala jsem lidem, aby si se svými koňmi lépe porozumněli, aby je netrestali za provinnění, které koně nespáchali. Aby se naučili koně brát jako přítele a aby se naučili přijímat lekce, které nám koně připravují jako výzvu a příležitost k růstu.  

V lednu roku 2015 se mi na Floridě naskytla příležitost zúčastnit se semináře transformační komunikace neziskové instituce Satvatove. Na seminář jsem šla na doporučení od svých koňských trenérek, více méně jsem nevěděla, co od něj očekávat. Od druhého dne kurzu mi bylo jasné, že tohle je to, co chci sdílet se světem, tentokrát nejenom tím koňským. V únoru jsem se zúčastnila pokročilého kurzu, v červenci 2015 jsem kurz uspořádala s lektorem Dr. Davidem Wolfem poprvé v ČR. Kurzu se mj. zúčastnil i můj manžel. Sama jsem pokračovala v dalších programech pro vzdělávání koučů a lektorů, učila jsem tříhodinové a jednodenní semináře a workshopy, psala a překládala knížky, v roce 2017 jsme s manželem poprvé učili třídenní seminář a v roce 2018 poprvé šestidenní seminář. Učila jsem semináře pro širokou veřejnost i pro skupiny jezdců, kde jsem integrovala vše, co jsem se naučila o koních i o lidech a o tom, jak se vzájemně ovlivňují. Bylo čím dál jasnější, že nejdůležitějším vlivem na koně je vliv jezdce samotného.

Vyšla kniha Somatopsychologie koní 2, která na metaforách a využívajíc koně jako zrcadlo, vysvětluje principy toho, jak funguje naše vědomí a podvědomí, jakým způsobem řídíme svůj život, i kdy je třeba zařadit neutrál a přijímat život tak, jak přichází. Kniha pojednává o tom, jak udělat maximum pro to, co chceme (v tomto případě zdravého koně), ať už na úrovni vlastního myšlení, emočního zdraví, či na úrovni vlastních skutků (např. zavolání veterinárního lékaře) a zároveň rozlišit, kdy nad danou situací nemáme moc, kdy si přiznat, že nejsme bytosti s nejvyšší kontrolou, kdy je čas pokorně přijmout to, co nám do života přichází. 

Na jaře roku 2019 zemřela při porodu naše Johanka, dlouho očekávané a vymodlené miminko. Tento incident mi pomohl, nebo spíš mě donutil, proniknout ještě hlouběji do principů toho, co už jsem se naučila a pohnul mě k ještě větší vděčnosti, že jsem poslední roky strávila intenzivním tréninkem, jak takové situace zvládat, jak prožívat svoje emoce a žít dál. Všeobecně mohu říct, že to, co učíme není žádná nějaká povrchová hurá akce, kde si napíšeme pár poznámek, a pak se snažíme pozitivní afirmacemi přesvědčit o vlastní dokonalosti a jasným záměrem vytvořit život jaký chceme.

Naše semináře jsou o hluboké vnitřní transformaci, která je nezávislá na vnějších okolnostech. S touto vnitřní transformací nám přirozeně do života vplouvá bohatství, přátelství, a jiné externí věci, zároveň vnitřní spokojenost na nich není závislá. To si ověřuji v každodenním životě již pátým rokem.

Jsem velmi vděčná za to, čeho se mi v životě dostává. Cítím velkou touhu i potřebu dávat dál ostatním. Umění komunikovat, prožívat, žít, láska, důvěra, empatie, tohle jsou věci, kterých – když se je naučíme vytvořit – budeme mít v životě tím víc, čím víc jich dáme. Jak se někdy můj manžel směje 🙂 děláme to ze sobeckých důvodů 🙂

Jindřich

Byl jsem spokojený, vystudovaný, měl jsem dobrou práci a měl jsem se ženit. Kurz komunikace jsem nepotřeboval, byl jsem introvert a většinu času jsem trávil s počítačem, ne s lidmi. Aspoň tak jsem se cítil, když mi v dubnu 2015 má snoubenka Helena oznámila, že bude takový kurz v Česku organizovat a že k tomu zve lektora z USA. Takto jsem se cítil i na začátku tohoto kurzu, o pár měsíců později. Mezitím jsem ovšem z náklonnosti ke své milé souhlasil (po dvou měsících přemlouvání a dlouhého rozvažování), že se zúčastním.

A možná překvapivě ani dnes se příliš nezajímám o nějaké pomůcky či strategie při komunikaci. Onen první seminář, jakož i další události, kterých jsem se poté zúčastnil, totiž obsahovaly mnohem více. Sice jsem se díval na to, jak komunikuji s ostatními a jak mohu komunikovat jinak a jaké výsledky to může přinést, nicméně díval jsem se také na to, jak komunikuji se sebou samotným, co vlastně v životě chci, co pro mě funguje a čím se omezuji – často aniž bych si to uvědomoval. Dostal jsem něco, co pro mě mělo velkou hodnotu. Dostal jsem totiž příležitost tvořit život podle sebe.

Přes všechny semináře a tréninky, kterých jsem se zúčastnil, jsem zůstal introvertem. To se nezměnilo. Pozoruji ovšem „pár“ věcí, které se změnily. Na prvním semináři v roce 2015 jsem silně koktal – neuvěřitelně jsem se trápil při komunikaci s autoritami, neznámými lidmi či při telefonování. To se se mnou táhlo neustále již od mých pěti let. Nyní, přestože si dávám právo se někdy zakoktat, mluvím přirozeně plynule. Transformace těžkého koktání v přirozeně plynulou řeč, kterou naprostá většina koktajících nedosáhne během celého svého života, se mi povedla za zhruba dva roky od mých prvních pokusů najít řešení. A měl v tom prsty zejména šestidenní seminář vedený Davidem Wolfem, PhD. a Marie Glasheen na Floridě. Ten stejný, který organizujeme zde v ČR.

Rád počítám návratnost aktivit či projektů, do kterých investuji. Je nelehké vyčíslit tuto návratnost ze seminářů, kterými jsem prošel. Myslím, že 500% je podhodnocené. Kromě plynulé řeči (za kterou jsem byl ochoten dát cokoliv) jsem nesrovnatelně produktivnější – dokáži být aktivní a energický v průběhu celého dne, v podstatě se mi podařilo eliminovat mnoho ze sebe-sabotážního chování, jako sledování nekonduktivního obsahu na internetu, přejídání se nezdravým jídlem či sledování seriálů, které neobohacují mou životní zkušenost.

Vedu projekt pro ty, kteří chtějí změnit koktání na plynulou řeč bezkoktani.cz. Je naplňující vidět transformaci ostatních, kteří si již třeba přestávali věřit. Také se zaměřuji na podporu manažerů a dalších pracovníků, kteří zápasí se stresem či s úzkostí, jindrichpokora.com. Pokud pomůžu někomu na vysoké pozici, pak se jeho transformace projeví na desítkách jeho spolupracovníků. Je to jako hodit doprostřed klidného jezera velký kámen. Neudělá jen jeden kruh, jeho efekt projde celou hladinou. S radostí také vedu semináře transformační komunikace a osobního rozvoje s Helenou. Je pro mě vždy inspirativní vidět, co účastníci pro sebe dokáží vytvořit v tak krátkém čase několika dní. Cítím, že můj život má smysl, a ti, se kterými mám příležitost být, se s ním spojují také.