Umění Prožívat

Všichni jsme někdy zažili a někdy znovu zažijeme pocity zklamání, vzteku, frustrace, bolesti, strachu, stresu, viny. Naučíme vás, jak s emocemi v různých životních situacích zacházet, kdy a jak je zdravě uvolnit, i jak je zužitkovat. 

Na emoce se v naší společnosti mnohdy díváme jako na něco velmi negativního. Snad každý sme v dětství slyšeli větu „Nebreč, nebo ti ještě přidám, ať máš proč.“ Máme tendenci přikládat emocím význam, který ve skutečnosti nemají. Žena, která cítí vztek bývá označována jako hysterická, muž jako agresivní. Pocit žárlivosti je nepřípustný, pocit smutku znamená selhání, strach znamená zbabělost.

Negativní pohled na emoce často vede k tomu, že máme tendenci v sobě emoce potlačovat. Používáme k tomu různých pomůcek, od snah odvést svou pozornost jinam například workoholismem, či skleničkou dobrého vína, po snahy transformovat svoje vědomí a zkušenost za pomocí různých brožurek, příruček a seminářů. Naším cílem se stává trvalý pocit štěstí. To ale není možné a z dlouhodobého hlediska budeme v našich snahách frustrovní, dokud nezačneme přijímat a nalézat hodnoty ve všech emocích. Pocit smutku není možná stejný jako pocit štěstí, nicméně – pocit smutku – pokud se s ním naučíme zacházet – může přinést stejně tak velké (a možná větší) hluboké vnitřní uspokojení, jako pocit štěstí.

Naše tendence rozdělovat emoce na dobré a špatné významně přispívá našim snahám vyhnout se těm špatným emocím a vytvářet si ty dobré. Jsme pohlceni honbou za štěstím, aniž bychom si byli ochotní přiznat, že všichni budeme občas prožívat všechny emoce. Naší snahou tedy není emoce manipulovat nebo měnit, naší snahou je naučit se emoce přijímat – a nejen přijímat, ale i vítat. Emoce pro nás často mají velmi důležitý význam. Strach nás může ochránit před nebezpečím. Žárlivost může znamenat, že moje hranice jsou narušovány. Vztek mi dodává sílu ochránit, co je mi blízké. Stres naznačuje, že v mém životě chybí zdravá rovnováha a smutek mě možná nutí přemýšlet o smyslu života, pomáhá mi růst, soucítit, tvořit. Toto jsou jen příklady. Emoce mluví řečí toho, kdo má porozumět jejich sdělení a interpretace jejich sdělení je tedy značně individuální.

Emoce mají význam, a pokud vynakládáme úsilí na to, abychom je potlačili, nejen, že budeme na konci dne velmi vyčerpaní, ale i se připravíme o možnost slyšet jejich poselství. 

Letos v březnu (2019) jsem při porodu přišla o miminko. První reakcí nemocničního personálu, nemocničního psychiatra, všeobecné lékařky i gynekoložky byla snaha předepsat mi tišící léky. Ležela jsem v nemocnici a připadala si jako v reklamě na farmaceutický průmysl. Každé čtyři hodiny se u mě střídali lékaři a snažili se mě přesvědčit, že bych měla začít brát psychofarmaka, léky na otupění emocí. Protože jsem během posledních let (od ledna roku 2015) prošla intenzivním výcvikem na to, jak zvládat emocionálně vypjaté situace včetně úmrtí blízkých členů rodiny, protože jsem měla kolem sebe lidi (spolu-účastníky kurzů a také některé absolventy kurzů, které jsem učila), kteří věděli, jak při mě stát, a protože jsem se nechtěla stát nic necítícím kamenem, léky jsem odmítla. Rozhodla jsem se, že chci prožívat, že chci žít. Bolest, kterou jsem si prošla a procházím, jsem nikdy před tím nezažila. A to stejné mohu říct o pocitech sounáležitosti, spojení, lásky, hlubokého vnitřního uspokojení a vděčnosti. Hluboké prožití jedné emoce je klíčem k hlubšímu prožívání dalšch emocí. 

Moje přání pro lidi je život, nikoliv smrt za živa prostřednictvím různého otupování. Mým přáním je nabídnout alternativu lékům, nabídnout perspektivu, že emoce nejsou dobré a špatné. Moje přání je nabídnout pomoc těm, kdo prochází utrpením i těm, kdo zrovna prožívají šťastné životní období a chtějí být nápomocni ostatním, chtějí prožívat svoje emoce plněji, hlouběji jim porozumět, přijmout se ve všech náladách, mít se rádi a připravit se na časy v životě, které možná nebudou úplně podle vlastních představ, a které pravděpodobně přijdou.