Umění Žít

Naše programy nejsou jen o vizích a pozitivním nastavení mysli, o maximalizaci šancí na úspěch. O dosahování cílů. Pomáháme našim klientům spojit se s hlubokým vnitřním uspokojním, ať už se zrovna nacházejí v jakékoliv životní situaci. Naším přáním je, abychom se za každým dnem mohli ohlédnou s pocitem, že jsme ho žili naplno.

Čas je tou nejvzácnější věcí, kterou máme. Když řekneme něčemu „ano,“ zároveň tím říkáme „ne,“ něčemu jinému. Často pak říkáme „ne“ tomu, co je pro nás nejdůležitější, často říkáme „ne“ sami sobě. Čas je to nejcenější a v konečném důsledku to jediné, co můžeme jeden druhému dát. Za milion dolarů si nemůžeme koupit zpátky jedinou promarněnou vteřinu.

Pomáháme našim klientům žít svůj vlastní život, život podle sebe, svých hodnot, pomáháme našim klientům spojit se s vizí, s životním smyslem, efektivně využívat čas, naučit se říkat „ne“ tomu, co je méně důležité. Říkat „ne“ způsobem, který nezraňuje.

Jedním předpokladem, na kterém stavíme naše programy je předpoklad, že každý z nás je expertem na svůj vlastní život. Že každý z nás nejlépe ví, jak svůj život žít, jak dělat životní rozhodnutí, jak být spokojený, jakou cestou se vydat za svými cíli. Vytváříme prostor, ve kterém vám usnadníme spojit se s hlasem vnitřního rádce, ve kterém získáte důvěru v jeho hlas i vedení. Vytváříme prostor, ve kterém jakoby automaticky docházelo k poznání sebe-sama.

Pomůžeme vám spojit se s inspirací, spojit se s vnitřním věděním. Pomůžeme vám aktivně vytvářet život, jaký chcete a stejně tak se naučíte, jak se k životu neobrátit zády ve chvílích, kdy se zdá, že on se obrátil zády k nám. Dovedeme vás k umění podívat se i na ty nejhorší životní situace, s nejhlubším žalem v srdci, s pocitem smyslu a vděčnosti. Žádné psychologické ani filosofické přednášky ale nečekejte.

Moje vděčnost za to, co jsem si na semináři sama jako účastník před pěti lety prožila, stejně jako moje porozumnění tomu, co jsem se naučila, stoupá každým rokem s nově nabitými životními zkušenostmi. Pociťuji neustálý růst kvalit vlastního já, se kterými jsem se na semináři spojila, a o kterých jsem si dřív myslela, že jsem je ani neměla. Stejně tak roste moje schopnost žít, prožívat a komunikovat. Dokážu přijmout to, co mi život připravuje díky tomu, co jsem se před pěti lety naučila. 

Je mi líto, vidět ostatní, kteří nemají to, co mám já. Kteří nemají to, co mi pomohlo zvládnout dva samovolné potraty a smrt miminka při porodu sice s hlubokým žalem v srdci, ale i s vnitřním mírem, sebeláskou a přijetím. Bolí mě vidět utrpení, které nemá prostor na to uvolnit emoce, ulevit bolesti; utrpení, které nevidí smysl a které brání žít.  Proto se snažím sdílet to, co jsem se naučila všemi možnými způsoby. Když bych vás to mohla naučit tím, že bych o tom napsala, udělala bych to. Jenže umění komunikace, prožívání a žití to už ze své podstaty není možné naučit se čtením. Proto nepíšu konkrétní rady, nemám je a asi by zněly nepředstavitelně a vágně.

Přijďte a nechám vás to zkusit.

Řekni mi a já zapomenu, ukaž mi a já si zapamatuji, nech mne to zkusit a já pochopím.
(čínské přísloví)